O duševním zdraví

Poruchy osobnosti

Porucha osobnosti, dříve také nazývané psychopatie, je chorobný stav, který se projevuje nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými povahovými vlastnostmi v oblasti nižších a vyšších emocí a nálad, pudů, temperamentu, vůle a charakteru, a podivínským, neadaptivním až hrubě rušivým chováním kterým trpí sám jedinec či jeho okolí, případně oba. Toto onemocnění se projevuje již v dětství či adolescenci a přetrvává prakticky celý život, s obdobími kompenzací a dekompenzací. Predispozice ke vzniku poruchy osobnosti je dána geneticky, nejspíše polygenně, mnoho důležitého se ale ještě mlže odehrát před narozením, během porodu, dalším důležitým ovlivňujícím faktorem je rodinné prostředí v raném dětství (neúplná rodina, disharmonické rodinné vztahy, příliš tvrdá, restriktivní, nebo naopak změkčilá výchova…). Významný vliv zde hraje i škola, prostředí vrstevníků a v poslední době i hromadné sdělovací prostředky.

Léčba poruch osobnosti je převážně psychoterapeutická, úspěšná je jen u motivovaných klientů. Farmakoterapie je pak užívána při symptomatické léčbě, hlavně při dekompenzaci poruchy.

  1. Paranoidní porucha osobnosti je charakterizována nadměrnou citlivostí na nezdary, na domnělé urážky, na které nikdy nezapomíná. Tito lidé jsou podezřívaví, vztahovační, mají tendence špatně pochopit neutrální a přátelské postoje, dokáží trvale bojovat za svá údajná osobní práva bez ohledu na skutečnou situaci, mají sklon k patologické žárlivosti. Přikládají svojí osobě veliký význam, zaobírají se různými spiknutími proti nim. Jejich domněnky ale nedosahují bludné hloubky, nejsou nevývratné.
  1. Schizoidní porucha osobnosti je charakterizována neschopností prožívat radost, vyjadřovat kladné či záporné city k druhým, emočním chladem, oploštělou afektivitou, chudou reakcí na pochvalu či kritiku, uzavřením se do vlastního světa fantazií, nedostatkem blízkých vztahů a zřetelnými problémy v adaptaci na společenské konvence a zvyky. Již od dětství jsou plaší, nepraktičtí, hloubaví, někdy vidí souvislosti, kde nejsou, žijí mimo svoji dobu. Zvenčí jsou považování za podivíny a tiché blázny.
  1. Disociální porucha osobnosti je charakteristická nápadným rozporem mezi chováním postiženého a všeobecně uznávanými společenskými normami, které naprosto odmítají. Absolutně je nezajímají city druhých, nejsou schopni empatie. Nedokáží udržet trvalý vztah, mají nízkou toleranci frustrace a nízký práh pro výbuchy agresivity a násilí. Nedokáží prožít pocity viny a nejsou schopni korigovat své postoje prožitými zkušenostmi, včetně soudních trestů. Obviňují druhé a své konfliktní jednání omlouvají, vysvětlují, racionalizují. Od dětství obvykle lžou, kradou, bijí mladší děti a slabší, nedokáží se adaptovat ve škole, toulají se, tvoří různé partičky. Často jsou pachateli trestních činů.
  1. Emočně nestabilní porucha osobnosti je charakterizována sklony k impulzivnímu jednání, bez ohledu na následky tohoto jednání. Nálada u těchto jedinců bývá nestálá, často se měnící. Tato porucha se dělí na dva typy, impulzivní a hraniční.

Pro impulzivní osobnost je typická neschopnost ovládat svoji emocionalitu… to vede k častým výbuchům násilí a jiného nebezpečného a ohrožujícího chování, zvláště v těch případech, kdy je jejich impulzivita jinými kritizována.

Hraniční osobnosti jsou také emočně nestálé. Jejich sebeuvědomování a jejich zájmy jsou nevyhraněné, nejasné, nestálé. Často prožívají intenzivní, ale krátkodobé citové vztahy, což vede k různým emočním krizím. Časté je u nich sebepoškozování a sebevražedné pokusy.

  1. Histrionská porucha osobnosti je charakterizována nadměrným vyjadřováním emocí, které jsou ale velmi labilní a nestálé dramatickým líčením vlastního života, teatrálností. Tyto osoby bývají zvýšeně sugestibilní, sebestředné, stále touží po ocenění druhými, ale prožitky ostatních je příliš nezajímají. Jsou schopny různých intrik a manipulativního chování, aby dosáhly svých cílů. Jejich partnerské i další vztahy bývají velmi konfliktní.. Mají sklon k bájné lhavosti.
  1. Anakastická porucha osobnosti je charakterizována nerozhodností, výraznou vnitřní nejistotou, sklony k perfekcionismu, zabývání se nepodstatnými detaily. Schopnost vyjádřit kladné emoce je u nich omezena, partnerské vztahy jsou považovány za méně důležité. Kladou důraz na pracovní výkonnost, které je dávána přednost před jinými činnostmi, které jiným přinášejí potěšení. Veškeré činnosti jsou detailně dlouhodobě plánovány. Někdy trpí nepříjemnými vtíravými myšlenkami. Snaha po perfekcionismu jim často brání v pochopení širších souvislostí.
  1. Úzkostná porucha osobnosti je charakterizována stálými a intenzivními pocity napětí, obav, úzkostí, méněcennosti. Osoby trpící touto chorobou mají silnou touhu být milováni a uznáváni. Jsou přecitlivělí na odmítnutí a kritiku, hledají pevné záruky, že nebudou odmítnuti. Často se některým činnostem zcela vyhýbají, proto je jejich život střídmý, chudý a omezený.
  1. Závislá porucha osobnosti – tito jedinci žádají od ostatních, aby převzali odpovědnost za některé významné oblasti jejich života, sami se cítí bezmocní, neschopní… jsou celoživotními pesimisty. Podřizují své zájmy a potřeby přáním jiných osob, na kterých se cítí závislí. Trpí stálými obavami, že budou opuštěni, žádají v tomto směru opakovaně záruky. Neustále vyhledávají přítomnost jiných lidí. Velmi těžko nesou partnerské neshody nebo rozchody.
  1. Smíšená porucha osobnosti je taková porucha, u které jsou přítomné povahové rysy typické pro více výše uvedených poruch osobnosti, přitom je těžké rozhodnout, který z příznaků je hlavní.

ESF