O duševním zdraví

Organické duševní poruchy

Mezi organické duševní poruchy patří onemocnění, která vznikají na podkladě makroskopického či mikroskopického morfologického postižení mozku, tyto příčiny mohou být např. infarkt mozkové tkáně, vznikající na podkladě cévních mozkových příčin, traumatické změny centrální nervové soustavy, záněty mozkové tkáně, ukládání patologických proteinů, spouštějící následně neurodegenerativní kaskádu vyúsťující v mozkovou atrofii (úbytek mozkové tkáně), a další. Dále jsou mezi organické duševní poruchy řazeny symptomatické psychické poruchy, jejichž příčinou je systémové onemocnění, postihující také centrální nervovou soustavu, či onemocnění zasahující primárně jiný tělesný orgán mimo centrální nervovou soustavu, ale vedoucí ke zhoršení funkce centrální nervové soustavy, a také otravy zasahující centrální nervovou soustavu. Patří sem například poruchy žláz s vnitřní sekrecí, snížené prokrvení mozku při selhání činnosti srdeční činnosti a další.

Do skupiny organicky a symptomaticky podmíněných duševních poruch patří skupina demencí, amnestických syndromů, delirií, lehké poruchy poznávání, organicky podmíněné emoční poruchy, organické psychotické poruchy, organické poruchy chování a organické změny osobnosti.

  1. Demence jsou závažné duševní poruchy, jejichž základními projevy jsou příznaky úbytku poznávacích funkcí – paměti, intelektu, pozornosti či motivace. Déle bývá postižena orientace nemocného, schopnost reagovat na nové situace, zatímco staropaměť bývá často dlouho zachována. Demence je charakterizována celkovým úpadkem psychiky nemocného. Dochází k ochuzení myšlení, zhoršené schopnosti abstrakce, někdy se objeví i obsahové poruchy ve formě bludů (vnikání cizích osob do vlastního bytu, okrádání okolím…). Z vyšších citů bývají postižené vyšší city, což vede k úpadkům v mezilidských vztazích a např. Zanedbávání hygienických zásad. Dochází i k postižení afektů, ať již ve smyslu oploštění u Alzheimerovy demence či prudkých nebržděných afektů u cévní demence. Dalším příznakem je snížení až vymizení volní složky a aktivity, poruchy v oblasti pudů – např. Snížená potřeba příjmu potravy či poruchy sexuálního pudu. V konečných stádiích dochází k degradaci osobnosti, ztráty kontinuity osobnosti, případě až k jejímu rozpadu, v této době již zcela chybí náhled nemocného na tyto problémy.
  • Nejčastějším typem demence je Alzheimerova demence, uvádí se, že 50-70% všech demencí je způsobeno právě Alzheimerovou demencí. Morfologicky je toto onemocnění charakterizováno úbytkem šedé hmoty korové i podkorové. Dochází ke změnám v mozkových přenašečích, hlavně cholinergním systému, jehož správná funkce má zásadní význam pro paměťové funkce mozku. V počátečních stadiích dochází ke snížení psychické výkonnosti, zhoršení vybavování pojmů z paměti, trpí vštípivost paměti, toto vše si nemocný uvědomuje, častým projevem jsou proto depresivní stavy a úzkosti. Postupem choroby dochází až k záměně slov za jiné, komolení slov, nesprávné stavbě vět, objevuje se ztráta schopnosti vykonávat koordinované, účelné a naučené pohyby, prohlubují se poruchy paměti, emotivita se oplošťuje a zvolna mizí náhled na potíže. Postižení podkorové šedi se projeví parkinsonským syndromem – zvýšeným svalovým napětím, maskovitým výrazem obličejem, třesem, zpomalením chůze. V terminálních stadiích nemocný není již schopen komunikace, zpravidla setrvává v lůžku, váznou polykací reflexy… v současné době se doba trvání onemocnění od prvních příznaků uvádí asi 6-8 let, ale nejsou výjimkou případy delšího trvání onemocnění.
  • Dalším typem demence je vaskulární (cévní) demence – je to onemocnění, které vzniká na podkladě ischemických změn (porucha prokrvení) mozku způsobených aterosklerozou mozkových cév. Často se vyskytuje u nemocných se zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi, u pacientů s cukrovkou, zvýšeným krevním tlakem, u kuřáků, pacientů s obezitou. Klinický obraz demence pak závisí na lokalizaci ischemických změn, na rozsahu poškození mozku. Klinický stav se nezhoršuje postupně, ale většinou ve skocích. Často se přidružuje i neurologické postižení dle lokalizace změn v mozku. U multiinfarktové demence dochází ke zhoršení vštípivosti paměti, poklesu celkové výkonnosti, rozhodnosti, emoční labilitě, dlouho ale nebývá narušen úsudek Často bývá vaskulární demence komplikována stavy zmatenosti (deliriem), které se dostavují převážně ve večerních a nočních hodinách, při těchto stavech se mohou vyskytnout i halucinace, výrazné poruchy chování, útěky apod.
  1. Delirium je stav charakterizovaný kvalitativní poruchou vědomí. Často doprovází závažná somatická onemocnění, klinicky se projevuje jako dezorientace, psychomotorický neklid, úzkostně depresivní nálada, iluzivní vnímání, někdy jako agresivní chování, halucinace a prchavé bludné představy. Nemocný si proběhlý stav vůbec či částečně nepamatuje.

S deliriem se často setkáváme u infekčních onemocnění s vysokými horečkami, u vaskulární demence, u těžkých a dlouhodobých somatických chorob, někdy mohou být projevem intoxikace či odvykacího stavu (např. Delirium tremens u alkoholiků).

Delirium má v průběhu dne kolísající intenzitu, ke zhoršování dochází zpravidla ve večerních či nočních hodinách.

ESF