O duševním zdraví

Disociativní poruchy

Při těchto onemocněních dochází k narušení normální integrující funkce vědomí a k reakcím jako jsou konverze – převedení nepříjemného obsahu psychiky do tělesných příznaků, a disociaci – odštěpení nepříjemného obsahu psychiky mimo jeho vědomou část. Tyto psychické reakce se častěji rozvíjejí u osob, které byli v dětství opakovaně vystavováni závažné traumatizaci. Léčba u těchto onemocnění je převážně psychoterapeutická, často je zde využívána i hypnóza.

  1. Disociativní amnézie – jedná se o funkční poruchu paměti, týkající se traumatických nebo stres vyvolávajících událostí. Schopnost jedince získávat jiné nové poznatky není nijak narušena.
  1. Disociativní fuga – jedná se o mrákotný stav, kdy postižený jedinec neočekávaně opustí domov, cestuje, nepamatuje si svoji skutečnou minulost, někdy může dojít až k mnohočetné poruše osobnosti, kdy v jednom jedinci jako by existovaly dvě či více samostatné osobnosti
  1. Disociativní stupor – náhle vzniklý výrazný útlum psychomotoriky bez jasného somatického vysvětlení stavu.
  1. Disociativní trans a stavy posedlosti – zde je charakteristická ztráta pocitu vlastní identity a plného uvědomování si okolí, postižený jedinec jedná, jako by se ho zmocnil jiný jedinec, síla, duch …
  1. Disociativní poruchy motoriky, disociativní křeče, poruchy senzorické a citlivosti

Léčba disociativních poruch spočívá v systematické psychoterapeutické péči. Často bývá využívána hypnóza a abreakce. V léčbě přidružených úzkostí či depresí bývají využívána antidepresiva ovlivňující serotoninergní přenos. Psychotické příznaky lze pak zvládat medikací antipsychotiky druhé generace. Stabilizátory nálady mohou pomoci zmírnit emoční labilitu a případnou agresivitu.

ESF