O duševním zdraví

Dětská psychiatrie

  1. Poruchy psychického vývoje
    1. specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
        • porucha artikulace – dítě není opožděné intelektově, ani ve schopnosti porozumět mluvenému slovu, pouze schopnost artikulace je výrazně opožděná
        • expresivní porucha řeči – chápání řeči je v mezích normy, pouze expresivní složka v(schopnost tvorby řeči) je opožděná
        • receptivní porucha řeči – pochopení řeči je výrazně opožděné vzhledem k věku
    1. specifické vývojové poruchy školních dovedností
        • dyslexie – porucha čtení – projevuje se pomalým čtením, převracením slov ve větách, neschopností udělat závěry ze čteného materiálu
        • dysgrafie – narušený vývoj dovednosti psaní, trhané, toporné křivky kresby a písma
        • dyskalkulie – specifické porucha ovládání základních početních úkonů, abstraktnější matematické dovednosti jsou zvládány lépe
        • specifická vývojová porucha motorické funkce – syndrom neobratného dítěte – výrzaně opožděný či nerovnoměrný vývoj motoriky, nešikovnost při činnostech vyžadujících jemnou motoriku, výrazná neobratnost i při hrubých motorických úkonech
    1. pervazivní (všepronikající) vývojové poruchy

Pervazivní poruchy zasahují do rozvoje mnoha schopností postiženého dítěte. Projevuje se zejména bizarními způsoby komunikace i chování a brání zařatení do společnosti

        • dětský autismus – charakteristický triádou narušení sociální interakce, omezená komunikace a stereotypní chování. Vývoj řeči je zde opožděn, chybí oční kontakt, emoční odpověď na citové podněty je chladná. Postižené dítě trvá na rituálech, při jejich změně je úzkostné, depresivní a agresivní.
        • Atypický autismus diagnostikujeme, pokud chybí některý ze třech základních charakteristik klasického dětského autismu.
        • Rettův syndrom je popsán pouze u dívek, kdy po několika měsících normálního vývoje následuje ztráta získaných verbálních dovedností, provázená neučelnými pohyby rukou, autistickými rysy chování s sníženým napětím svalů trupu.
        • Aspergerův syndrom je porucha podobná autismu, ale nevyskytuje se zde opoždění vývoje řeči ani kognitivního vývoje, je častější u chlapců a přetrvává do dospělosti.
  1. poruchy chování a emocí
    1. hyperkinetické poruchy – ADHD

Onemocnění se projevuje již v prvních letech života, je častější u chlapců. Na EEG jsou známky nevyzrálosti, inteletové schopnosti narušené nejsou. Vedoucím příznakem je neklid a nesoustředivost, které vedou ke špatné školní výkonnosti. Děti jsou neklidné, nesoustředivé, impulzivní, často se zraní či způsobí dopravní nehody.

Terapie ADHD zahrnuje psychoterapeutickou péči, speciálně strukturovaný výukový program, event. léčbu farmaky- stimulnacii.

    1. Poruchy chování– jde o dlouhodobě se projevující nepříznivé a agresivní chování, patří sem toulky, lži, záškoláctví, trápení zvířat, tyranizování slabších vrstevníků, trvalá neposlušnost. Tyto potíže by měly trvat alespoň 6 měsíců.
        • poruchy chování ve vztahu k rodině – poruchy se vyskytují v domácím prostředí, mimo rodinu je chování dítěte přiměřené
        • nesocializovaná porucha chování – trvalá porucha chování je spojená s osamělostí a se špatnými vztahy k vrstevníkům
        • socializovaná porucha chování – děti s touto poruchou jsou dobře začleňováni mezi vrstevníky, bývají jimi i obdivováni, mnohdy tvoří delikventní party
        • porucha opozičního vzdoru – bývá u dětí ve věku 9-10let, tyto děti jsou neposlušné, chovají se provokativně, ale neporušují základní společenské normy
        • smíšené poruchy chování a emocí – zde je depresivní nálada, nadměrný smutek, poruchy spánku a ztráta chuti k jídlu spojená s poruchami chování

Při delikventním chování je třeba spolupráce se sociálními institucemi, zásahy se přesunují z oblasti zdravotnictví do oblasti sociální a výchovné péče. Je třeba vyloučit jiné okolnosti, které k poruchám chování vedou – nevhodné školní zařízení, depresivní stavy, konfliktní situaci v rodině.

    1. emoční poruchy se začátkem specifickým v dětství

mohou být zvýrazněním emočních výkyvů, které jsou v dětství běžné, v menším procentu mohou být předzvěstí adaptačních poruch v dospělém věku

      • Separační úzkostná porucha v dětství – projevuje se úzkostnou reakcí při separaci od milované osoby, v raném dětství je tato separační úzkost normální, je projevem zdravé emoční vazby. V pozdějším věku již je ale projevem patologickým. Bývá provázena bolestmi hlavy, zvracením, potížemi při odchodu do školního prostředí či jinam mimo rodinu.
      • Fobická úzkostná porucha v dětství – jde o nepřiměřeně silnou reakci, která převyšuje svojí intenzitou a délkou trvání běžné dětské strachy a úzkosti (ze tmy, ze zvířat). Někdy se sem řadí i školní fobie, jde převážně o separační poruchu, ale též se na jejím vzniku může podílet depresivní porucha či např. šikanování ve škole.
      • Sociální úzkostná porucha v dětství – projevuje se opakovaným a nepřiměřeným strachem ve styku s dospělými či větší skupinou vrstevníků, neprojevuje se vůbec v domácím prostředí. Ve vysokém procentu případů přechází do sociální fobie v dospělosti.
      • Porucha sourozenecké rivality – jedná se o výraznou poruchu sourozeneckého vztahu, objevuje se při narození mladšího sourozence, zejména pokud jde o dítě s druhého manželství rozvedených rodičů. Je provázena nenávistí, fyzickým ubližováním sourozenci, případně regresivním chováním (pomočování, šišlání, vynucování si pozornosti rodičů)

Terapie těchto poruch spočívá hlavně v psychoterapeutické péči či nižší dávce antidepresivní medikace.

    1. poruchy sociálních vztahů se vznikem specifickým pro dětství a adolescenci

Hlavním rysem těchto poruch jsou výrazné obtíže v sociální oblasti. Bývají však přítomné i úzkostné stavy, osobnostní předpoklady a výrazné odchylky ve výchovném prostředí.

      • Elektivní mutismus – takové dítě při vstupu do nového prostředí (mateřská školka apod.) přestává komunikovat s dospělými i vrstevníky, doma ale bývá i nadměrně hovorné.
      • Eaktivní porucha příchylnosti – bázlivé, ustrašené, odtažité děti, vychovávané často v dětských domovech
      • Dezinhibovaná porucha příchylnosti – nadměrně přítulné děti, vychované v citově chudém prostředí, též pocházejí často z dětských domovů.

Terapií těchto poruch je prevence citově chudé výchovy, úprava výchovných a rodinných poměrů, psychoterapie.

    1. tikové poruchy

Tiky jsou mimovolné, bezúčelné, nutkavě se opakující pohyby či zvuky. Na jejich vzniku se podílí genetická predispozice, nižší frustrační tolerance a zřejmě i biochemické změny. Není ale přítomná neurologická porucha. Tiková choroba často bývá sdružená s hyperkinetickou poruchou či obsedantně kompulzivní poruchou.

      • Přechodná tiková porucha – trvá maximálně 1 rok, vyskytuje se nejčastěji ve věku kolem 5 let, předchází ji někdy horečnaté onemocnění nebo traumatizující situace v rodině či ve školce. Tiky jsou obvykle jednoduché – grimasování, mrkání, cukání hlavou či ramenem
      • Chronická motorická či vokální porucha – trvá déle než 1 rok, tiky jsou mnohočetné, vokální či motorické
      • Kombinovaná tiková porucha – Tourettův syndrom – jsou přítomné mnohočetné motorické či vokální tiky, které jsou často ve formě obscénních slov a frází. Je zde značně neúnosná sociální situace nemocného

Terapie spočívá hlavně na psychoterapii, posilování sebedůvěry, sociálních dovedností, z farmak jsou užívána nootropika, u chronických forem tikových poruch je dále užíván klonazepam (Rivotril) či atypická antipsychotika.

    1. jiné poruchy chování a emocí začínající v dětství a adolescenci
      • neorganická enureza – pomočování u dětí starších 4 let ve dne či v noci. Dělí se na primární (bez suchého období) a sekundární (návrat pomočování po suchém období). Bývá reakcí na traumatizující zkušenost
      • neorganická enkopreza – opět může být primární či sekundární, projevuje se bezděčnou defekací normálně konzistentní stolice, její vznik podporují nevhodné výchovné přístupy při udržování čistoty
      • porucha příjmu potravy v dětském věku – diagnoza zahrnuje nadměrnou vybíravost a odmítání potravy, které vznikají v souvislosti s úzkostnými rodinnými přístupy
      • pika – pojídání nestravitelných látek se vyskytuje u mentálně retardovaných dětí či jako součást autistického syndromu
      • poruchy se stereotypními pohyby – opakují se stereotypní, nefunkční pohyby – pohupování tělem, kroucení vlasů, můžou být součástí obrazu mentální retardace
      • koktavost – řeč je zde narušená častým opakováním zvuků, slabik a slov, rytmus i plynulost mluveného projevu je tím výrazně postižena
      • breptavost – zrychlené tempo řeči bez opakování řečových složek

Terapie těchto poruch spočívá hlavně na psychoterapii, rozpoznání a odstranění traumatizujících podnětů z okolí. Při enureze a enkopreze se využívají speciální nácvikové metody, antidiuretický hormon či antidepresiva. Poruchy řeči vyžadují logopedickou péči, tolerující výchovné přístupy a školní prostředí.

  1. duševní poruchy v dětství, které jsou svým významem a průběhem blízké duševním chorobám dospělých
    1. schizofrenie v dětském a dorostovém věku

v dětském věku se toto onemocnění vyskytuje velmi vzácně, v adolescenci již může docházet k projevům onemocnění častěji. Předchází období přiměřeného vývoje, někdy jsou patrné jen mírnější odchylky ve vývoji řeči a emocí. Některé děti se dokonce v předchorobí projevují jako velmi nadané.

Prognóza je u dětí horší než u dospělých, protože dochází k vážnému narušení vývoje dítěte. Zatímco u dospělých jsou již vývojově podmíněné schopnosti rozvinuty.

Klinické projevy se mění dle návaznosti na vývojové období:

      • Předškolní věk – objevují se autistické rysy, ustrašenost, fantazie podobné bludům, zkomolená slova
      • Raný školní věk – mohou se již objevit zrakové či sluchové halucinace, ale obsah je blízký dětskému věku – „hračky mluví“ apod.
      • Prepuberta, puberta a adolescence – častý hypochondrický obsah bludů, příznaky jsou již blízké věku dospělých, častěji se vyskytují zrakové halucinace a hebefrenní forma schizofrenie

Terapie u dětí je složitá, častěji než u dospělých se vyskytují nežádoucí účinky léčby antipsychotiky, hlavně motorické nežádoucí účinky a ztuhlost.

    1. afektivní poruchy v dětském a dorostovém věku

Depresivní poruchy v dětském věku jsou obtížně diagnostikovatelné, ojedinělý výskyt bipolární afektivní poruchy se popisuje nejdříve kolem 10.roku věku. V dospívání vzniká asi 10% depresivních poruch, riziko přesmyku do manické formy je častější než u dospělých. Projevuje se často bolestmi břicha, nesoustředivostí, školním neprospěchem, poruchami chování, útěky z domova, podrážděností, mrzutostí, poruchami spánku.

Terapie spočívá na psychoterapii a léčbě antidepresivy, pokud je diagnoza určena v dospívání. Lze zavést i terapii lithiem či valproátem jako stabilizátory nálady.

Další možnosti


Podporují nás

Fokus České BudějoviceFokus Tábor logoFokus PísekLARX WEBDESIGN - tvorba internetových stránek

ESF