O duševním zdraví

Afektivní poruchy

Poruchy nálady jsou v naší populaci velmi časté, jedná se o třetí nejčastější psychiatrické onemocnění, výskyt poruch nálady zvláště v posledních letech velmi stoupá. I ekonomické důsledky těchto nemocí jsou enormní a nezanedbatelné. Ve vyspělých státech současného světa představují deprese nejčastější důvod ztráty pracovní schopnosti. U afektivních poruch se setkáváme se dvěma syndromy – depresivními (častěji) a manickými.

Pro epizodu deprese jsou typické poruchy nálady (smutná nálada, neschopnost prožívat radost, ztráta zájmů, snížení motivace pro jakoukoli aktivitu, apatie, úzkost), poruchy myšlení a vnímání (snížená koncentrace, nerozhodnost, pocity viny, ztráta sebevědomí, beznaděj, přání zemřít, sebevražedné myšlenky), poruchy psychomotoriky (retardace až strnutí či naopak agitace či nekontrolovatelná zvýšená aktivita. U dvou třetin depresivních osob jsou přítomné úvahy o ukončení života ! Velmi často si depresivní jedinec také stěžuje na tělesné příznaky, např. nespavost či naopak zvýšená spavost, snížená či zvýšená chuť k jídlu, snížení zájmu o sex. Bývá přítomná únava, snadná unavitelnost, snížení životní energie. Časté jsou potíže jako bolesti, pálení, pocity tlaku, zimy, těžké končetiny.

Abychom mohli mluvit o depresivní epizodě, musí příznaky trvat minimálně 2 týdny. Deprese může nabývat různých charakteristik – např. u psychotické deprese jsou přítomné bludy (nejčastěji mikromanické – např. když nezemřu, bude konec světa) a halucinace.

Příčiny vzniku afektivních poruch jsou jak biologické, tak psychosociální, nejčastěji jde ale o kombinaci obou faktorů. Biologická zátěž bývá častěji u forem bipolárních. Bylo prokázáno, že v mozku depresivních nemocných je nedostatek jednoho nebo více biogenních aminů (noradrenalin, serotonin, dopamin). Naopak mánie je spojená s jejich relativním přebytkem.

V anamnese pacientů s afektivní poruchou zjišťujeme zvýšený výskyt různých stresových a tzv. negativních životních událostí, jako jsou například ztráta blízkého příbuzného, ztráta zaměstnání, závažné změny v sociálním statutu. Zdá se při tom, že pozitivní události a sociální podpora postiženého působí v opačném směru.

  1. Periodická depresivní porucha

Tato porucha začíná nejčastěji ve 3. deceniu a postihuje dvakrát častěji ženy něž muže. Její celoživotní prevalence se odhaduje na 4-19%. Neléčená jedna epizoda trvá v průměru 6 měsíců. Asi 50% postižených má během života jen jednu depresivní epizodu, která se zcela vyléčí. Ve 20% dochází k výskytu opakovaných epizod, ve 30% se potíže chronifikují. Bylo zjištěno, že asi 15% depresivních pacientů spáchá sebevraždu. Proto je nutné depresivní fázi včas diagnostikovat a léčit. V léčbě depresivní fáze používáme antidepresiva, ideálně v kombinaci s psychoterapeutickou péčí, dále lze využít další biologické léčby (léčba jasným světlem, u závažných život ohrožujících depresí či depresí nereagujících na léčbu event. elektrokonvulzivní terapii). Máme k dispozici moderní antidepresiva, která mají oproti starší generaci tricyklických antidepresiv relativně menší množství nežádoucích účinků. Léčba antidepresivy musí být dlouhodobá, aby byla účinná, na druhou stranu léčba je šetrná a antidepresiva nezpůsobují závislosti, jak je často tradováno.

  1. Dysthymie

Asi 2-4% lidí trpí depresivními potížemi, které jsou méně intenzivní a nesplňují kritéria depresivní epizody, ale za to jsou dlouhodobé (měly by trvat většinu času po dobu minimálně 2 let). Dysthymie začíná plíživě v raném věku a její průběh je chronický. Často se z ní později rozvine klasická periodická depresivní porucha. K léčbě jsou opět používána, stejně jako u klasické deprese, antidepresiva.

  1. Poporodní deprese

Poporodní období je z hlediska duševního zdraví ženy velmi rizikovým obdobím, kdy právě depresivní příznaky různé intenzita a charakteru jsou velmi časté. Asi třetina rodiček trpí přechodnou mírnou depresí, která odezní i bez léčby a kterou nazýváme baby-blues. Asi u 10% rodiček se do několika dnů po porodu rozvine mírná až středně těžká depresivní epizoda, která si vyžádá standartní léčbu. Závažné poporodní psychozy mívají smíšený charakter s příznaky jak depresivními, tak manickými. U těchto klientek se často tyto potíže v budoucnu vrací pod obrazem bipolární afektivní poruchy. U těžších forem poporodní deprese je doporučována zástava kojení a nasazení antidepresivní léčby, opět je zde vhodná kombinace s psychoterapeutickými postupy.

  1. Mánie a hypománie

Manická epizoda představuje v podstatě zrcadlový obraz deprese. Nálada bývá nadnesená, expanzivní, euforická. Myšlení je urychlené, sebevědomí zvýšené, mohou se vyskytovat pocity mimořádných schopností a síly. Psychomotorické tempo je zrychlené, je tendence ke snadnějšímu navazování sociálních i partnerských kontaktů, dochází k nesmyslnému utrácení peněz. Chybí náhled na problémovost manického chování. Z tělesných příznaků dominuje především snížená potřeba spánku, zvýšená životní energie.

Manická symptomatika může nabývat různé intenzity, mírné formy označujeme jako hypománie, při ní nedochází k většímu narušení psychosociálního fungování postiženého. Naopak závažné manické příznaky vyžadují hospitalizaci nemocného. U psychotické mánie, která postihuje asi jednu třetinu nemocných, se vyskytují poruchy myšlení a vnímání, které jsou většinou v souhlase s náladou pacienta. Bludy bývají výbušné, expanzivní, náboženské, erotomanické, halucinace bývají sluchové či zrakové, většinou prchavé, často náboženského charakteru.

Asi u třetiny epizod jsou přítomné jak manické, tak depresivní příznaky, mluvíme pak o smíšených stavech.

K léčbě mánie a hypomanických stavu využíváme stabilizátory nálady či novou generaci antipsychotik, v akutních stavech také vyšší dávky sedativ. Léčba by měla být dlouhodobá.

  1. Bipolární afektivní porucha

Pokud se u nemocného vyskytla minimálně jedna manická epizoda, lze ho označit za pacienta s bipolární afektivní poruchou. U většiny z nich se vyskytují i depresivní epizody. Četnost výskytu je stejná u mužů jako u žen, začátek onemocnění se vyskytuje nejčastěji v pozdní adolescenci či časné dospělosti. Dochází zde k cyklování nálady, střídání fází deprese, mánie a normální nálady. O rychlém cyklování mluvíme tehdy, pokud během 1 roku vyskytnou minimálně 4 afektivní epizody. Čím více epizod bývá, tím více se zkracuje období remise (vymizení příznaků).

V léčbě bipolární poruchy převládají biologické postupy, tj. převážně léčba farmaky, užívány jsou stabilizátory nálady, velmi opatrná léčba antidepresivy v depresivní fázi a farmakologické tlumení manických příznaků atypickými antipsychotiky či sedativy. Nedílnou součástí léčby by opět měla být psychoterapeutická péče.

  1. Cyklothymie

U této poruchy se střídavě vyskytují fáze hypománie a stavy smutné nálady, které nedosahují intenzity afektivních epizod, jsou však dlouhodobé. Často se z ní v pozdější době rozvine bipolární afektivní porucha.

V léčbě cyklothymie užíváme antidepresiv či psychoterapie.

ESF